Renault do roku 1987

Groupe Renault je francouzský nadnárodní výrobce automobilů.Společnost byla založena v roce 1899 jako Société Renault Frères Louisem Renaultem a jeho bratry Marcelem a Fernardem. Louis byl ctižádostivý mladý inženýr, který nejprve navrhl a postavil několik prototypů než se spojil se svými bratry, kteří mezitím zdokonalovali své obchodní dovednosti v textilní firmě svého otce. Konstruktérské a výrobní záležitosti řešil Louis, zatímco Marcel s Fernandem se zabývali podnikatelskými aktivitami.  

V předválečných letech Renault vyráběl především autobusy a nákladní komerční vozy. První skutečný komerční nákladní automobil firmy Renault byl představen v roce 1906. Během první světové války se pak firma zabývala výrobou munice, vojenských leteckých motorů a vozů, jako revoluční Renault FT. Vojenské designy společnosti byly natolik úspěšné, že Louisovi byl udělen Řád čestné legie za zásluhy.

V meziválečném období se portfolio Renaultu rozšířilo o výrobu zemědělských a průmyslových strojů. První tahač Renault Type GP byl vyráběn v letech 1919-1930. Byl založen na tanku FT. Nicméně Renault se snažil také konkurovat stále populárnějším malým a cenově dostupným lidovým vozům. Hledal ovšem nejen způsoby jak auta vyrobit, ale také jak je co nejefektivněji distribuovat. Proto v roce 1920 uzavřel jeden z prvních distribučních kontraktů s Gustavem Gueudetem ze severu Francie.

Auta se před první světovou válkou vyznačovaly typickým výrazným předním tvarem, který byl způsoben umístěním ventilátoru za motorem. Teprve v roce 1930 došlo k umístění chladiče na přední stranu. Také znak na kapotě se změnil z původního kruhu na známý a dodnes přetrvávajícího tvaru diamantu, a to již v roce 1925.

V roce 1928 zahrnovalo portfolium Reanultu sedm modelů, a to 6CV, který byl na počátku, dále 10CV, Monasix, 15CV, Vivasix, 18/22CV a 40CV. Vozy byly převážně konzervativně navrženy i postaveny. Vivasix, model PG1 byl vyráběn jako výkonný sportovní model od roku 1927. Šlo o šestiválec o obsahu 3180 ccm, jehož výroba pokračovala až do druhé světové války.

De Luxe Grand Renault, Renault s rozvorem přes 3,7 m byl produkován v malých počtech ve dvou hlavních variantách, šestiválcové a osmiválcové. Velké modely Renault NM, PI a PZ s šestiválcovým motorem představily nové třípružinové zavěšení, které značně zvyšovalo stabilitu, která byla nezbytná, protože některé vozy překonávaly rychlost 140 km/hod.

V roce 1928 Renault přišel s inovovanou specifikací rady Stella. Vivastella i Grand Renault dostali aktualizovaný interiér a nad logo přední kapoty přibyla malá hvězda. V roce 1930 se všechny vozy přejmenovaly s příponou Stella v názvu. V roce 1929 byl pak představen osmiválec Reinastella, který se dále rozšiřoval a kulminace nastala v roce 1939 s označením Suprastella.

Grand Renault byl postaven za použití velkého množství hliníku. Motory, brzdy, převody i všechny vnější panely karosérie byly z hliníku.

V roce 1931 Renault pro svá užitková vozidla představil vznětové motory.

Na konci dvacátých a počátku třicátých let byl Renault odsunut z pozice největšího francouzského výrobce automobilů a před něj se dostal Citroën, který nabízel populárnější a inovativnější modely aut. Nicméně vzhledem k velké hospodářské krizi v polovině 30. let, kterou byly francouzské podniky zasaženy, a kterou Renault ustál poměrně dobře zejména díky své produkci traktorů a svým železničním a zbrojním podnikům, se opět vrátil na čelní pozici, kde se udržel až do osmdesátých let.

Nicméně i Renault nakonec dostihla krize v roce 1936 a společnost byla nucena zavírat podniky a propouštět zaměstnance.

Druhá světová válka znamenala ukončení výroby osobních vozů. Louis Renault po francouzské kapitulaci v roce 1940 odmítl vyrábět tanky a vozy pro nacistickou armádu a soustředil se čistě na produkci kamionů. V březnnu 1942 zahájilo britské letectvo bombardování závodu Billancourt, což způsobilo spolu s dalším bombardování spojeneckými letadly velké škody. Továrna byla znovu otevřena na počátku září 1944. Restrukturalizační aktivity probíhaly pomalu a v ne zcela příjemné atmosféře.

V reakci na chaotickou situaci v Renaultu, se de Gaulleova vláda rozhodla zabavit továrnu a prozatímním správcem firmy byl jmenován Pierre Lefaucheux. Mezitím prozatímní vláda obvinila Louise Renaulta z kolaborace s Němci. V září 1944 byl zatčen stejně jako několik dalších vůdčích osobností francouzského automobilového průmyslu. Vězněn byl ve Fresnes, kde zemřel v říjnu téhož roku za nejasných okolností. V lednu 1945 byla podle de Gaulleho vyhlášky společnost posmrtně vyvlastněna a formálně znárodněna jako Régie Nationale des Usines Renault. Šlo vlastně o jedinou vyvlastněnou společnost ve Francii. Rodina Renault se snažila v následujících letech toto znárodnění zrušit a získat náhradu škody. Nicméně tyto jejich snahy byly marné.

Pod vedením Pierra Lefaucheuxe zažil Renault komerční obnovu i pracovní nepokoje, které pokračovaly i v osmdesátých letech.

Již během války Louis Renault vyvíjel v tajnosti zadní motor 4CV, který v roce 1946 byl použit ve vlajkovém modelu, do značné míry konvenčním 2-litrovém 4-válcovém Renaultu Frégate, který debutoval v roce 1951 a vyráběl se až do roku 1960. Po úspěchu 4CV si Lefacheus troufl i nadále vzdorovat poválečnému francouzskému ministerstvu průmyslové výroby, které chtělo Renault převést výhradně na výrobu nákladních automobilů. Dohlížel na prototyp vozu Dauphine až do své smrti. Tento vůz se prodával dobře i v zahraničí, mimo jiné i v USA.

V roce 1950 Renault vstřebal výrobce malých francouzských těžkých nákladních vozidel Somua a Latil a v roce 1955 spojil jejich výrobu s vlastní a vytvořil samostatnou divizi Société Anonyme de Véhicules Industriels et d´Equipements Mécaniques.

V následujících letech byly uvedeny na trh další modely vozů Renault, a to v roce 1958 Renault Floride a v roce 1964 pak Renault R8 Gordini. Poslední jmenovaný vůz byl prvním sportovním kompaktním automobilem za cenu přijatelnou pro veřejný sektor.

V průběhu desetiletí Renault uzavřel partnerství s Nash Motors Rambler a jeho nástupcem American Motors Corporation. V letech 1962 až 1967 Renault ve své továrně v Belgii sestavoval sedany Rambler Classic. Později v rámci této spolupráce Renault vyráběl a prodával hybrid AMC Rambler American a Rambler Classic se prodával pod názvem Renault Torino v Argentině. Renault spolupracoval s AMC i na jiných projektech, jako například rotační koncepce motoru na konci šedesátých let.

Na konci sedmdesátých let koupil Renault menšinový podíl ve společnosti AMC a první model Renault prodávaný prostřednictvím prodejců AMC byl R5. Na počátku osmdesátých let společnosti AMC hrozil bankrot a proto Renault ve snaze chránit své investice zachránil AMC díky hotovostnímu vstupu. Získal tak kontrolní podíl 47,5% a nahradil i část vedení, takže prezidenem AMC se stal José J. Dedeurwaerder Renault.

Díky tomuto partnerství došlo k prodeji vozů Jeep v Evropě, přičemž Jeep XJ Cherokee byl společným projektem obou firem.

Nicméně v oblasti osobních automobilů nebylo Renault-AMC marketingové úsilí zdaleka tak úspěšné jako u vozů Jeep. Bylo to hlavně proto, že energetická krize skončila a tím také touha po úsporných kompaktních vozech již nebyla tak akutní. Výjimkou byl vůz Renault Alliance, tedy amerikanizovaná verze vozu Renault 9, který debutoval v modelovém roce 1983. Tento vůz byl následován modelem Renault Encore (Renault 11).

Po zavraždění předsedy Renaultu Georgese Besse prodal Renault AMC společnosti Chrysler v roce 1987.

Během šedesátých a sedmdesátých let společnost Renault založila dceřiné společnosti ve východní Evropě, jako Dacia v Rumunsku. V polovině šedesátých let byl v Melbourne zřízen Renault Austrálie, tento závod byl však v roce 1981 uzavřen.

Dalšími úspěšnými vozy byly Renault 4, který se vyráběl dlouhých 30 let a stal se praktickou konkurencí pro Citroën 2CV, a Renault 8 který byl záhy následován vozem Renault 10 s větším zadním motorem. Byl to poslední vůz Renault se zadním motorem. Společnost dosáhla úspěchu také s modernějším a luxusnějším Renaultem 16, průkopnický hatchback, který se začal vyrábět v roce 1966, po němž pak následoval menší Renault 6.

V říjnu 1969 přišel na trh Renault 12, čtyřdveřový model, zapadající do mezery mezi Renault 6 a Renault 16. Tento model byl úspěšný. Rok 1970 byl také prvním rokem, kdy Renault vyrobil více než milion vozů během jednoho roku.

Moderní éra mezi lety 1972 a 1980 přinesla modely Renault 5 Turbo, což byl kompaktní a úsporný model, jehož výroby byla zahájena v roce 1972 a další úspěch zaznamenal o rok později v důsledku energetické krize. K modelům R4, R5, R6, R12, R15, R16 přibyl v roce 1974 vůz Renault 17 kupé a dále pak Renault 18 a Renault 20.

Na konci sedmdesátých a počátku osmdesátých let Renault zvýšil svou angažovanost v motosportu, a to díky novým prvkům, jako turbodmychadla ve vozech F1.

Ve skutečnosti 10% všech přeplňovaných vozů v Evropě byly v roce 1984 vozy Renault.

Jedním z prvních minivanů a vlastně nejznámějším v dalších 20 letech se stal Renault Espace. Začátek roku 1980 byl pak ve znamení příchodu druhé generace Renault 5, která se velmi dobře prodávala, modelu Renault 9, který byl zvolen evropským autem roku 1981, a nejluxusnějšího aerodynamického Renaultu 25. Díky rostoucí oblibě hatchbacků si velkou popularitu získal Renault 11. Dosluhující Renault 18 byl nahrazen na počátku roku 1986 vozem Renault 21. Přidáno bylo také sedmimístné kombi Nevada nebo také Savanna, podle trhu.

Bohužel nešťastný Renault 14, který se ukázal být relativně nekvalitním produktem, přispěl k poškození jména Renault.

Naopak dobré odezvy měl populární městský vůz Renault Twingo nebo v roce 1998 další městské auto Renault Safrane.

V roce 1990 Renault posílil spolupráci se společností Volvo podpisem dohody, která umožnila oběma společnostem snížit náklady.

Na počátku devadesátých let přišel Renault s úspěšnou řadou nových vozů, jako bylo Renault Clio, který byl zvolen evropským autem roku a také to byl jeden z nelépe prodávaných evropských vozů v roce 1990. Dalším důležitým mezníkem pak byla třetí generace Espace v roce 1996.

Společnost Renault byla v roce 1996 privatizována, což umožnilo znovu se pustit na trhy ve východní Evropě či Jižní Africe, nebo vybudovat nový výrobní závod v Brazílii. V prosinci roku 1996 pak ve spolupráci s General Motors Europe začal Renault pracovat na vývoji lehkých užitkových vozidel, počínaje druhou generací Traffic.

Renault se na přelomu století také dostal do řady finančních potíží a byl nucen prodávat některé podíly ve společnostech či snížit svou účast ve skupině Volvo. Kromě toho se zbavil většinového podílu ve své divizi zemědělských strojů.

V jednadvacátem století si získal Renault dobrou reputaci za výrazný exotický design. Druhá generace vozů Renault Laguna a Mégane představila ctižádostivý hranatý design, který se ukázal být úspěšný. Méně úspěšný byl pak luxusnější model Avantime.

V únoru 2010 otevřel Renault novou výrobní továrnu v Maroku. Zpočátku se zde vyráběly modely Dacia Lodgy a Dacia Docker a následně Dacia Sandero.

Společnost se zabývá výrobou široké škály osobních a dodávkových vozů, v minulosti však do její produkce patřily i nákladní vozy, traktory, tanky či autobusy.

Podle Mezinárodní organizace des COnstructeurs d´Automobiles byl Renault v roce 2015 desátým největším výrobcem automobilů na světě. Skupina Renault-Nissan Alliance je pak považována za čtvrtou největší Automotive Group.

Skupina Renault se skládá jednak ze stejnojmenné značky Renault, a také z dceřiných společností rumunské Dacie a jihokorejské Renault Samsung Motors. Centrála společnosti se nachází v Boulogne-Billancourt poblíž Paříže. Renault má také 43,4% kontrolní podíl ve společnosti Nissan Japan, 37% podíl ve společnosti AvtoVAZ Rusko a malý podíl i ve společnosti Daimler AG, pro kterou od roku 2012 vyrábí motory pro některé vozy.

Společnost Renault Trucks, dříve známá jako Renault Véhicles Industriels, je od roku 2001 součástí společnosti Volvo Trucks.

Renault je také známý i v automobilovém sportu, zejména pokud jde o rallye, Formuli 1 a Formuli E. V sedmdesátých letech Renault zřídil specializovanou divizi s názvem Renault Sport a s vozem Renault Alpine A442 v roce 1978 vyhrál 24 hodinový závod Le Mans.

Renault Sport také vyvíjí a vyrábí sportovní vozy jako Renault Clio RS a Renault Mégane RS.

Vozy Renault se rovněž účastnily závodů cross-country, včetně prominentní Rallye Dakar s prototypem Renault 20 Turbo s pohonem 4x4.

Koncepční vozy Renault ukazují budoucí design a technologické směry. Od roku 2008 představil Renault koncepty různých plně elektrických vozů s označením Z.E., počínaje pojetím založeným na Renault Kangoo Be Bop. Následovaly vozy sedan Fluence Z.E. v roce 2011 a Renault Zoe v roce 2012. Renault Zoe se stal nejprodávanějším plně elektrickým autem v Evropě v roce 2015.

Hybridní koncept Ondelios odhalil Renault v roce 2008. V září 2014 přišel pak Renault s novým hybridem Eolab. V roce 2014 na New Delhi Auto Show byl oznámen nový model, kwid koncept, který je dodáván s vrtulníkem drone.

Renault také plánuje zavést do roku 2020 autonomní technologie výroby vozidel. Společnost představila prototyp v únoru 2014.

Vlajkový showroom L´Atelier Renautl se nachází na Champs-Élysées v Paříži. Otevřen byl v listopadu 2000. Jsou zde vystavovány nejnovější modely vozů Renault.

Renault je také sponzorem fotbalového klubu Port Adelaide. Kromě toho sponzorovala společnost také řadu filmů a od roku 1983 sponzoruje filmový festival v Cannes a také MFF v Benátkách nebo filmový festival BFI London. Prostřednictvím svých podniků Renault financuje projekty po celém světě, se zaměřením na vzdělávání nebo bezpečnost silničního provozu.